“Strange are the ways of the Wolfhearted“ - právě tento verš z pera Fernanda Ribeira mi vytanul na mysli v souvislosti s poslechem už pátého alba severského vlčího kultu CATAMENIA. Ano, zvláštní jsou cesty vlčích srdcí, a vy, co od počátku sledujete vývoj těchto zajímavých Finů, mi jistě dáte za pravdu. Ani aktuální deska “ChaosBorn“ není ochuzena o celou řadu změn a inovací, ale na rozdíl od předchozí, mírně rozpačité nahrávky “Eskhata“, jsou to změny pouze a jen pozitivní.

Před rokem jsem na těchto místech CATAMENII vytýkal menší změkčilost, která se na “Eskahata“ dostavila díky přílišné sympatizaci se speed metalovými elementy a částečně tak zpřetrhala kdysi silné black metalové kořeny. Cesta, kterou se tehdy kapely vydala, byla z mého pohledu smysluplná maximálně tak pro jedno album - kdyby trvala déle, nepochybně by CATAMENIA skončila ve společnosti kapel jako jsou KALMAH, NORTHER nebo již notně zprofanovaná sebranka kolem Alexiho Laiha. Tohle akutní nebezpečí si ale tvůrčí trio kapely brzy uvědomilo a obrátilo stylové kormidlo zpět ke kořenům směrem k přelomovému albu “Morning Crimson“. CATAMENIA 2003 je kapelou, která přesně vystihuje spojení melodický black metal ve všech jeho atributech. Presentuje zvukově odlehčené a přitom dostatečně agresivní pojetí černého kovu, ne nepodobné tomu od interesantních Taliánů GRAVEWORM. CATAMENIA jde ale ještě trochu dále, rezignuje na klasicky bzučivé blackové kytary, bicí jsou mírně upozaděné, důraz je kladen hlavně na melodie a atmosféru, ledově chladivou, jako výjevy z jejich coverů.

Z nově příchozích členů kapely (ano, opět tradiční personální nesnáze) se dává nejvíce slyšet nový bubeník Veikko Jumisko, který nahradil hostujícího Janne Kusmina (KALMAH). Jestliže se vám rytmika na minulé deska zdála pomalá a místy se jako med táhnoucí , pak vězte, že na novince je vše jinak, “ChaosBorn“ je totiž v celé diskografii finských vlčat tím suverénně nejrychlejším albem. Spolu s řádnými sypačkami dostávají mrazivou hymny CATAMENIE konečně ten správný náboj (v tomto směru zvláště vyniká poslední, ze řetězu urvaná, “Hollow Out - ChaosBorn“). Životní performanci vystřihl i vokalista Mika Tönning, který tentokrát upozadil hlubší growl a ze svého rejstříku vytáhl hlavně svůj husí kůži nahánějící skřehot. Ostatní členové kapely odvedli svoji standardní práci, čili o chytlavost melodií (“Kuolon Tanssi“, “One With Sorrow“) ani silnou atmosféričnost strach mít nemusíte.